Pryč z Evropské unie!

Tak zní hlavní heslo, se kterým jde Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) do letošních evropských voleb. Mnozí se tak samozřejmě mohou ptát, proč do europarlamentu vůbec kandidujeme, jestliže na členství v Evropské unii (EU) neshledáváme žádná pozitiva. Nezbývá, než dát takovým tazatelům jasnou odpověď v podobě osvětlení našich postoj vůči mezinárodní politice.

Za prvé je nutné zdůraznit, že neodmítáme hospodářskou spolupráci mezi evropskými národy, ba co víc, důrazně po takové spolupráci voláme. Nevoláme tedy po izolaci, jak si někdo může mylně vykládat naše heslo. Ovšem to, jak EU dnes funguje, nemá s hospodářskou spoluprací nic společného.

Evropská unie je prostředek integrátorů k zavádění jednotných pravidel v porobené Evropě. Jakoby všude byly stejné podmínky pro produkci výrobků a existenci služeb. Nikdy tomu tak ale nebylo, není a nikdy tomu tak nebude. Naopak hodnoty jako národní suverenita, identita, kultura a tradice, tedy hodnoty, na kterých vyrostla historie našeho kontinentu, nemají v politice EU místo. Evropská unie prosazuje nový světový řád, kde to, co nazýváme národy, už dávno vystřídal multikulturní svět, kde jednotlivým zemím byly sebrány jejich výsostné znaky, jako jejich měna a i tomu nejposlednějšímu sedlákovi je až z Bruselu určen rozsah jeho možností.

Budoucnost má česká koruna, ne euro

Lidé si teoreticky dokáží poradit bez tištěných a ražených peněz, nikdy však nemohou přestat produkovat výrobky a služby. Jinými slovy peníze jsou jen formou ulehčení obchodu, zatímco základ obchodu spočívá ve směně právě a jedině výrobků a služeb. Jestliže existence a umělé udržení měny stojí víc, než je mnohdy hodnota směny výrobků a služeb, je taková měna zbytečná.

Ještě žádný stát v Evropě se po druhé světové válce neocitl v takových problémech při existenci národní měny, jako se ocitají státy nyní, když zavedly měnu jednotnou. To, co šlo kdykoli v případě potíží vyřešit na národní úrovni, je nyní nutné řešit na úrovni všech států, aniž by jejich občané za situaci mohli. Existence jednotné měny v Evropě je součástí zcela chybného modelu, kdy rozhodovací moc je přesouvána stále dál od konkrétních lidí a odpovědnost za tuto moc v podstatě neexistuje.

Nebýt egoistického postoje unijních politiků, kteří si stanovili vysněné cíle, srovnatelné s cíli při budování Svazu sovětských socialistických republik a celého dřívějšího východního bloku, nebýt neschopnosti uznat chybu a zbabělosti pro přiznání neúspěchu, nedostal by se žádný z problémových států Evropy do současného stavu. Žádný z nich by totiž na úkor nových dluhů ostatních států Evropy nedostal ani „euro“ a musel by se s důsledky chyb svých vlastních národních politiků vypořádat sám.

Stejně tak, jako je z principu věci samotné nemožné, aby v Evropě existovaly stejné historické, kulturní, sociální, finanční i náboženské podmínky a pravidla pro všechny, je už z principu věci nemožné, aby bylo toto vše pokryto jednou měnou.

Ministři financí eurozóny a nikým nevolení byrokraté v Evropské komisi znají jediné řešení problémů – půjčky a dluhy. Jejich snahou totiž není zachránit státy a peněženky jejich občanů, kteří jediní ten euromejdan platí, ale své euroego. DSSS má pro takové europolitiky jediný vzkaz: Běžte s eurem co nejdále od České republiky. Česká koruna, stejně jako každá jiná národní měna, je schopna reagovat v reálném čase na výkyvy a je daleko lepším zrcadlem práce národních politiků, kteří se nemohou schovávat za Brusel a umělé potřeby eurozóny.

Česká koruna tak slouží nejen jako prostředek směny, ale i jako uchovatel hodnoty. Jsme tedy proti současnému znehodnocování měny, kterému jsme vystaveni jako přípravě pro přijetí eura a následnému nevyhnutelnému financování záchrany jižních států EU, které byly rozkradeny natolik, že finančně kolabují.

Hospodářská spolupráce místo bruselského diktátu

Není ani možné, aby evropské země byly zbaveny své suverenity a nemohly samy rozhodovat o přerozdělení vlastních peněz, o odvětvích, které podpoří, nebo zda přijímat cizí pracovní sílu či nikoli. Naproti tomu DSSS prosazuje model hospodářsky spolupracující Evropy, kde má každý národ svoji důstojnou pozici a obchod funguje především v podobě vývozu nadbytečného a dovozu nedostatkového zboží. Tomu se říká národní politika, takovou národní politiku ovšem není možno prosazovat s etablovanými stranami, které jsou prostředkem k nastolování multikulturních pořádků. Takové etablované strany dnes sedí v europarlamentu stejně jako v naší české vládě.

Za těchto okolností naší zemi členství v Evropské unii kromě ztráty posledních národních svobod nic nepřináší. My hledáme partnery v podobně národně orientovaných evropských stranách, se kterými jednou budeme budovat novou Evropu na troskách, jaké nám zanechají současní finanční oligarchové po nevyhnutelném eurokrachu. Našimi partnery tak jednou budou obdobně orientované strany, jako německá NPD, řecký Zlatý úsvit nebo třeba maďarský JOBBIK. S nimi dokážeme, že mezinárodní politika se dá dělat i jinak – ku prospěchu lidí. A je jedno, jestli to bude v rámci přeorganizované Evropské unie, nového Evropského spolku, nebo na základě jaké smlouvy.

Proč vůbec kandidujeme do europarlamentu?

Protože jsme protisystémová strana. Chceme svrhnout systém, který nám určuje způsob života v České republice i v Evropě. Systém, kde jsou peníze všechno a člověk není nic. Z toho plyne, že tedy odmítáme i instituce tohoto systému. Přesto však kandidujeme do českého parlamentu plného špinavostí a stejně tak do toho snad ještě špinavějšího parlamentu evropského.

Nejsme to totiž my, kdo porušuje dnes psané zákony. Systém nám ukázal určité mantinely, ve kterých že prý když se budeme pohybovat, bude nás muset tolerovat. My tedy, jak nám naše povaha velí, ctíme dané mantinely a zákony a využíváme všech možností, které nám současný systém dává, abychom jich využili k jeho zkáze. Máme legální politickou stranu, dodržujeme zákony, kandidujeme v řádných volbách – to vše, aby naše lidové hnutí sílilo a jednou tak mohlo uplatnit ideje, za které se už léta bijeme. Že to nejsme my, kdo se nedrží zákonů, ilustruje však třeba proces s tehdejší Dělnickou stranou v roce 2010. Takové nečestné praktiky, vypovídající o skutečných postojích aktérů západní politiky, nám však jen dodávají legitimitu do dalšího boje proti cílenému bezpráví okolo nás.

 

Náš cíl je Evropa svobodných národů!

 

Vaše DSSS